Povím vám, že jsem vždycky jsem si přála mít vysokoškolské vzdělání. Na základní škole jsem chodila na gymnázium. Už od druhého stupně základní školy jsem chodila na gymnázium. Povím vám, že mě to moc bavilo. Vždycky jsem chtěla studovat. Když jsem potom chodila na střední zdravotnickou školu ještě po gymnáziu, tak jsem si říkala, že bych mohla ještě zkusit vysokou školu, protože ke konci to osmileté gymnázium mi moc nešlo. Tak jsem si řekla, že než půjdu na vysokou školu, že si ještě všechno osvěžím střední školou. A tak jsem si udělala zdravotní školu, tam mi to šlo opravdu perfektně.

Vzdělávání mě bavilo a já také beru vzdělání opravdu hodně vážně. A když jsem si potom vybrala učitelský obor na vysoké škole, tak jsem si řekla, že tohle určitě všechno zvládnu. Bohužel opak byl pravdou. Po dvou letech na vysoké učitelské školy, kdy jsem studovala pedagogiku, tak jsem začala všechno motat a už jsem téměř ničemu nerozuměla. Přiznám se, že jsem byla v šoku, opravdu hodně jsem si věřila. Věděla jsem a věřila, že tohle všechno dokážu, ale také to bylo možná tím, že jsem se zamilovala na vysoké škole. I když jsem si to nechtěla připustit a dále se vzdělávat, tak bohužel láska mi všechno kazila.

Když jsem potom narazila na kamaráda, kterého jsem znala ze základní školy, tak on mi řekl, že takhle láska mu právě překazila vysokou školu, že prý studium a čerstvá divoká zamilovanost prý nejde dohromady. To mu ale dávám za pravdu. Protože moje sestra měla něco podobného, akorát moje sestra chodila ještě na střední školu a potom právě na jeden rok musela přerušit střední školu. Ona byla taková moc divoká a zamilovaná a potom také hloupá, i když i ona vzdělání brala a stále bere vážně, tak jednoznačně mi řekla, že zamilovanost je opravdu velice silný cit. A že srdci neporučíš. Hlavě ano, ale srdci to prý nejde. Sama říkala, že ani nelituje, že opakovala ročník střední školy. A říkala, že ta láska stála za to, i když jim to nevydrželo, tak je ráda za tuhle zkušenost, studium vždycky prý dožene.