Mít společnou domácnost bývá někdy opravdu hodně náročné. Protože když lidé mají společnou domácnost, tak to potom může dopadnout také tak, že se budou hádat o společné náklady. Ani nevíte, jak my moc dlouho trvalo, než jsme s partnerem se dohodli na to, jak budeme mít společnou domácnost a že se budeme také půlit o náklady. My jsme spolu bydleli teprve tři měsíce a partner mi stále nepřispíval ani korunu. Byla jsem z toho docela nešťastná, protože jsem si myslela, že mu to dojde úplně samotnému. A že mu to nebudu muset vůbec připomínat, ale opak byl pravdou.

Byla jsem z toho nešťastná, ale stále jsem se styděla mu tohle říct, protože všechno jsem platila pouze sama. Nebo jak byste tohle řešili? Vy řekli byste to svému partnerovi, nebo byste se na to vykašlali a raději byste potom všechno platili sami? Tohle vůbec nebyl můj styl. Nechtěla jsem nic platit sama, protože už jsem byla téměř na mizině, ale zároveň jsem mu tohle nechtěla říct a teď jsem se spoléhala na to, že mu to dojde. Stále jsem říkala, že už nemám skoro finance, abych kupovala jeho oblíbená jídla. Říkala jsem, že když máme společný domov, že bychom také vlastně se mohli střídat ve vaření.

Myslela jsem si, že to partnerovi dojde a že se také určitě nakoupí sám nějaké potraviny. Bohužel to takhle nedopadlo a všechno jsem musela kupovat já. Bylo mi to opravdu hodně smutné a styděla jsem se. Nevím, jestli bych mu to měla říct, ale potom asi po třech měsících mu to nějak došlo. Pátý měsíc už mi řekl, že je mu vlastně trapně, že on za mě všechno platí a že by také chtěl něco koupit. Tak jsem ráda, že alespoň na zimu nakoupil dřevo a také občas udělá několikrát do týdne oběd. Samozřejmě, že jsem za tohle ráda a také mě velice těší, že mu tohle přišlo do hlavy samo, že jsem mu nemusela vůbec nic připomínat. A to je pro mě opravdu hodně důležité, protože jsem nechtěla partnerovi nic připomínat. Chtěla jsem, aby na to přišel sám.