O tom, že se stáváme stále závislejšími na technologiích, není nejmenších pochyb. Bez mnohých z nich bychom si život již ani nedovedli představit. Kdo z nás by byl například ochoten mít domov bez lednice? Být bez počítače, mobilního telefonu? Asi jen málokdo. Pravdou je, že se na ně spoléháme čím dál víc. To však zároveň přináší i otázku, zda nás náhodou také nemohou zničit.

Asi všichni známe to rčení o ohni, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Ukazuje se, že to samé platí i o technologiích. Pokud je budeme využívat ke svému prospěchu, pak je vše v pořádku. Problém nastává ve chvíli, kdy je necháme, aby nám začaly diktovat život. Bohužel faktem je, že si mnohdy ani neuvědomujeme, jak moc je necháváme řídit náš čas.

Například zde máme chytré hodinky, které nám říkají, kdy bychom se měli začít pohybovat. Jistě, na první pohled se to může zdát jako dobrá věc proti obezitě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Podvědomě nás to například nutí kontrolovat, kolik máme kroků, a to bez ohledu na to, jak se zrovna cítíme.

Podobně tomu může být u domácích spotřebičů – kolikrát jste si například řekli, že teď nemůžete ven, neboť vám za chvíli dopere pračka či myčka? Jak často jste čekali, až bude daný přístroj se svou činností hotový? A čím chytřejší a komplikovanější je, tím je toto jednání výraznější.

Proto je dobré se vždy dobře zamyslet, zda jsme skutečně pány svého času. Nepodřizujeme jej náhodou například strojům, ať už z jakýchkoliv důvodů? Skutečně my řídíme je, nebo děláme to, co po nás v podstatě požadují? To druhé je totiž v podstatě cesta do pekel, a té je rozhodně dobré se vyhnout.

Jistě, pro pohodlí je většina z nás ochotna obětovat mnoho. Nikdy bychom se však neměli vzdát své vlastní svobody. Tak totiž začíná otroctví, ať už má jakoukoliv formu. A zřejmě nikdo z nás nechce být otrokem svých elektronických zařízení.