Já si myslím, že žádný člověk by neměl zanevřít na žádnou zábavu, protože zábava je opravdu pro každého člověka velice důležitá. Při zábavě, která člověka opravdu hodně baví, tak se u toho vždycky odpočine, ale také se bude cítit dobře. Podle mého názoru člověk, když se baví, tak je mu dobře. Je mu dobře, jak po fyzické stránce, tak hlavně mu je dobře a po té psychické A povím vám, že psychická stránka člověka je opravdu hodně důležitá. Proto jsem si řekla, že je nejlepší, když člověk také bude pravidelně odpočívat, přeci nechcete, abyste potom měli syndrom vyhoření.

A mimochodem, víte, co je to syndrom vyhoření? To je to, když neumíte odpočívat, když neumíte relaxovat. Proto všem doporučuji, aby alespoň vždycky jeden den v týdnu si našli jenom pro sebe. Klidně stačí i dvě tři hodiny. A uvidíte, že vám bude dobře. Já si rozhodně nedokáži si představit, že bych stále musela jenom pracovat anebo dělat něco, co musím. Sice ano, do práce chodit nemusíte. Chodíte tam, abyste měli peníze a také abyste mohli všechno zaplatit. Třeba různé povinné a nutné výdaje. Ale potom tady jsou samozřejmě i lidé, kteří třeba nepracují. Ale povím vám, že zábava by opravdu měla být.

Nebojte se žádné zábavy, když se budete bavit, tak uděláte všechno dobré pro vaše tělo. Hlavně pro vaši mysl. Protože vaše mysl chce být veselá. Neznám žádného člověka, který by dobrovolně chtěl být smutný anebo aby ho stále něco trápilo. A právě když člověka něco trápí, tak podle mého názoru na to je vždycky nejlepší nějaká zábava anebo kamarádi. Já mám docela spoustu přátel a se kterými se bavíme. Hodně často hrajeme různé karty anebo jiné společenské hry anebo chodíme také na zábavy. Anebo také občas na diskotéku. Diskotéky už nás moc nebaví, je to taková zábava už skoro o ničem, ale když hrajeme různé společenské hry, tak je to opravdu veliká zábava. 

Každý člověk má svůj typický životní styl. To by potom nebylo ono. A neznám žádného člověka, který by mi řekl, že vůbec neví, jak by chtěl žít. Každý člověk má své záliby, každý člověk má své priority. Takové priority, které jsou pro daného člověka opravdu hodně důležité, někoho baví třeba číst knihy nebo někoho také baví se zajímat o zdravý životní styl. Někdo zase stále jenom pracuje a je workoholik. Víte, kdo je to workoholik? To je takový člověk, který bez ustání nejraději jenom pracuje. Samozřejmě ano, takový člověk zase není líný, ale také se musíte podívat na tu jinou stránku tohoto člověka.

Když je člověk workoholik, tak zase neumí vůbec odpočívat. A všichni mi dáte jistě za pravdu, že i odpočinek je pro každého člověka velice důležitý. Proto jsem si řekla, že by bylo nejlepší, kdyby člověk také si k práci dokázal vzít nějaký kvalitní odpočinek. Já osobně bych se bez kvalitního odpočinku vůbec neobešla. Je to pro mě opravdu hodně důležité. Myslím si, že je hodně lidí, kteří chtějí odpočívat, ale zase nemohou. Mají tak divoký životní styl anebo tak náročný, že jim třeba na odpočinek zbývá opravdu málo času, minimum času a nebo téměř žádný čas.

Lidé, kteří pracují a mají divoký životní styl, tak by měli také odpočívat a nebo vědět, jak také naložit sami se sebou. Když člověk nebude odpočívat, tělo bude unavené. Když tělo bude unavené, tak také mysl může ochabnout, může ochabnout a člověk potom bude ještě více unavený a může být také nervózní. Proto je nejlepší, když člověk si bude také vážit sám sebe. Nebude hledět jenom na ostatní, nebude hledět na druhé, jak se cítí anebo co si o něm budou myslet. Člověk má být sám sebou a také se zabývat svým životem, svým životním stylem a také dbát na své zdraví. A to bych nebyla já, abych si také už nehledala nějaké místo, nějaký ten čas, abych si mohla pořádně odpočinout. Nechci být potom nemocná z toho, že nemám dostatek odpočinku. 

Už dlouho jsme svědky něčeho, čemu se říká reformování našeho školství. A jak takové reformy vypadají? Bohužel většinou jako velký chaos, ze kterého člověk často pochopí jenom to, že by se u nás lidé neměli učit zbytečnosti, ale měli by se soustředit hlavně na to podstatné, co je v životě čeká a co se využije. Jenže zároveň nikdo nikdy definitivně neřekl, co že vlastně to důležité je. A nikdo to ani říci nemohl, protože společnost se vyvíjí a to, co bylo žádané před pár lety, je dnes někdy pasé.

Ale vyslovené slovo je jako vystřelený šíp, jak se říká. Už ho nikdo nezastaví. A tak se toho chytla celá řada rodičů a dalších lidí, kteří se domnívají, že školství rozumí a vědí, co je v něm třeba. A tak jedni požadují, aby se přestalo učit to, druzí by vypustili ono… A kdyby se vyhovělo všem, kdo ví, bylo-li by vůbec co se učit.

Člověk to do jisté míry chápe. Je jasné, že dítko z bohaté podnikatelské rodiny nemusí umět vlastně nic než to, v čem firma jeho rodiny podniká, protože to jednou převezme a bude se tím živit. Je jasné, že ten, kdo chce zapustit kořeny v cizině, musí studovat jazyky, že ten, kdo chce cestovat, využije zeměpis a podobně. Ale jak to ve školách skloubit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Tedy aby byli rodiče dětí relativně uspokojeni a nechali zaměstnance škol v klidu žít?

To je oříšek, se kterým se potýkají už nejen základní školy. A potýkají se s ním tu více a tu méně neúspěšně. A učitelé si zoufají.

Ale ti učitelé, tedy my, jsme si to zasloužili. Protože se nám vrací jako bumerang doba po sametové revoluci. Kdy jsme na vysoké škole také nechtěli nic moc dělat. A tak jsme listovali učebnicemi a dožadovali se zrušení povinnosti se z nich učit vzhledem k tomu, že byly prolezlé v propadlišti dějin zmizelým marxismem-leninismem. A vyučující tak vlastně leckdy nevěděli, co s námi. Protože jiné učebnice, než ty komunistické, nebyly.

A tak nás nechali prolézt a vypustili nás do reálného života. A dnešní realita ve školství je tedy jenom obdobou našich tehdejších skutků. Dobře nám tak.

Každý z nás lidí má svou náturu. A to znamená, že zatímco mají někteří z nás jenom minimální ambice a touží spíše po klidu, jiní chtějí být třeba i vysloveným středobodem zájmu, chtějí být vidět a ovlivňovat co nejvíce toho, co se kolem nich děje.

Z řad těch posledně zmíněných se pak rekrutují politici. Znáte to – to právě oni chtějí dosáhnout co nejvyššího postavení, aby mohli rozhodovat a aby byli nepřehlédnutelní. To oni nechtějí zapadnout v šedi průměru a chtějí být těmi nejvyššími. Bez ohledu na to, zda na to mají.

A tak se lidé, kteří mají ambice, nechávají volit a zvolit. Někdy kandidují sami za sebe, většinou se ale snaží dostat do popředí na kandidátkách skupin, jimž se říká politické strany nebo hnutí. To podle situace. Pokud kandidují sami za sebe, mohou si pochopitelně říkat, co se jim zlíbí, pokud jsou kandidáty stran a hnutí, musí se řídit tím známým ‚čí chleba jíš, toho píseň zpívej‘. A protože jsou u nás takoví kandidáti voleni lidmi, říkají zpravidla to, co se líbí lidem, od nichž očekávají podporu. I za cenu toho, že bohapustě lžou a po případném zvolení rázem zapomenou na to, co komu během politického klání slíbili.

Když se politici lidem dostatečně zalíbí, získají někdy nižší a někdy vyšší politické postavení. Získají svůj kus moci a měli by sloužit lidu. Ale není pochopitelně tajemstvím, že lidu jako takovému neslouží. I kdyby chtěli, mohou sloužit jenom někomu. Protože každý z nás chce něco jiného a všem se zavděčit nedá. A tak to někdy sklouzne k tomu, že takoví politici slouží hlavně sami sobě. A těm ostatním v nejlepším případě aspoň neškodí.

A protože se politici nemohou nikdy zalíbit všem, je logické, že je ti, jimž se nezamlouvají, jednoho dne zase sesadí a nahradí někým, kdo vypadá dokonaleji. Kdo toho víc nabízí nebo umí aspoň lépe lhát a slibovat. A tak pořád dokola.

Baví vás móda? V poslední době jsem si všimla, že móda se mění opravdu extrémně rychle. Téměř ani nestíhám vidět, jak se móda mění. Je to opravdu velice rychlé. A taky jsem si řekla, že vlastně ani nemusím staré nemoderní oblečení vyhazovat. Protože jsem se dozvěděla, že třeba za několik měsíců tu bude opět moderní. Moje maminka mi říkala, že dříve byly také moderní plísňové kalhoty, takové plesnivé kalhoty. Vůbec jsem si tohle nedokázala představit. To jako dají navlhčené džíny třeba někam do sáčků? Že potom tyto rifle nebo džíny budou plesnivé? Je to takové docela divné.

Také mi maminka popsala, jak to vlastně vypadá. Jsou to takové světle modré džíny a mají bílé fleky. Vlastně to prý vypadá jako plíseň, tak jsem si řekla, že když to takhle se dříve nosilo, že třeba v budoucnu to bude moderní i u nás v této dnešní době. Jenomže člověk nikdy neví. Možná to bude moderní anebo nebude, ale abych se přiznala, tak ani v obchodě jsem vůbec neviděla žádné plísňové kalhoty. Potom mi maminka řekla, že se dříve nosili i zvonáče anebo mrkváče. Mrkváče byly takové džíny, které byly vysoké a byly opravdu úzké. V bocích byly docela široké, ale potom se hodně zužovaly.

Zvonové džíny zase byly naopak. Zvonové džíny byly takové, že navrchu byly takové spíše uplejší, ale dole zase byly opravdu hodně rozšířené. Tyto zvonové džíny se nosily už i za mě někdy v devadesátých letech. Musím uznat, že jsem tyhle džíny opravdu milovala. A u nás se říkalo, že čím širší džíny, tak tím lépe. Potom zase byly moderní takové ty uplé džíny. Skinny džíny anebo slim džíny. Také jsem je měla ráda, ale stále jsem nikdy vůbec nedala dopustit na zvonové široké kalhoty. V tom mi nešel vidět alespoň velký zadek a veliká stehna. Naštěstí tohle už nemám, protože cvičím. Také mám ráda kvalitní, krásné sportovní oblečení do posilovny. 

Co se týká balení věcí na dovolenou, to mají nejsnadnější zřejmě hodně bohatí lidé. Protože ti si s tím moc nemusí lámat hlavu. Buď nechají služebnictvo, aby jim věci zabalilo, nebo třeba cestují jenom s pasem a kreditní kartou a vše si průběžně nakupují cestou. To si ale my normální lidé dovolit nemůžeme. A tak si my obyčejní lidé balíme zavazadla na cesty sami. A jak postupovat, abychom měli vše důležité s sebou, abychom nic nepostrádali?

Předně je třeba si zjistit, co nám poskytnou v cíli cesty automaticky. Abychom se nevozili zbytečně s tím, co nám tam chybět nebude. A pak bychom si měli sestavit seznam toho, co ještě bude potřeba, co si tam ale budeme muset dovézt. Přičemž je záhodno si nechat na tento seznam dost času, protože i navzdory tomu, kolikrát už jsem někam letěl a kolikrát jsem pobýval na zcela cizích místech, odkud jsem si nemohl jednoduše odskočit domů pro to zapomenuté, ho ani já nikdy na první pokus kompletní nesestavím. Vždycky mě dodatečně napadne, že by to chtělo přidat ještě to či ono. A nemusí jít jen o banality.

Když máme takový seznam, je balení o poznání jednodušší. Stačí si podle něj dávat věci do zavazadel a odškrtávat si, co už je zabaleno. Přičemž je samozřejmě stále ještě možné vzpomenout si na další věci, které by se měly přibalit.

Pokud probíhá toto balení, je samozřejmě potřeba rozumně uvažovat. Nelze to jenom tak naházet do kufru a jít. Je třeba také rozlišovat, co si žádá, aby to s námi bylo na palubě letadla, a co se dá dát do odbaveného zavazadla, respektive co do kterého zavazadla dát smíme a co ne, protože jsou v tomto ohledu na letištích přísná bezpečnostní pravidla.

Nakonec tedy budete mít zavazadla sbalená. A při pečlivém balení byste neměli mít následně problémy s tím, že se cestou něco zkomplikuje nebo že budete v cíli něco zásadní postrádat. Pokud vám zavazadla neztratí letecká společnost.

Málokterá žena si uvědomuje, jak důležité je pečovat o svoje vlasy. A potom se budou dít zázraky. Ze začátku jsem taky neměla hezké vlasy. Je pravda, že jsem si je tedy nikdy nebarvila, což je velké plus. Ale na druhou stranu se mi pořád mastily a prostě nevypadaly hezky. Například už po dnu a půl od umytí jsem je měla zase nehezké a mastné. Abych se přiznala, tak jsem si s tím vůbec nevěděla rady, protože už jsem vyzkoušela docela dost věcí a nic nezabíralo. Potom jsem přišla ale na něco, co tady s vámi musím sdílet.

Šampon je důležitý 

Předtím jsem byla zvyklá si mýt vlasy šamponem, který byl od té nejlevnější značky a jednoduše jsem to prostě nějak neřešila. Jenže potom jsem přišla na jednu značku a šampón, který si kupuji doteď a vlasy jsou naprosto nádherné a mám z nich radost. Ta značka se jmenuje Syoss. Když jsem poprvé Šampon od něj kupovala, tak jsem tomu nedávala nějaké velké naděje. Ale ukázalo se, že jsem udělala dobře. A od té doby (už je to asi půl roku) si tenhle šampon kupuji pravidelně a moje vlasy jsou teď podstatně lepší. Samozřejmě, že je na vás, jaký šampon budete používat.

Chtěla jsem vám jenom prostřednictvím článku předat nějaký tip, který byste třeba ocenili (hlavně ti, kterým nerostou vlasy anebo je mají řídké a mastné). Snad chápete, co tímhle chci říct. Zkrátka a jasně, předtím jsem na péči o vlasy celkem kašlala a nějak moc jsem to neřešila a opravdu se mi to vymstilo. Takže si raději budu kupovat šampon, který je o něco dražší, ale plní svoji funkci na jedničku. Nikdy bych si nemyslela, že to bude takový rozdíl, ale opravdu je. Konkrétně si teď kupuji šampon s keratinem, který má za úkol vlasy vyživit a dodat jim to, co postrádají. Zkuste se taky více o svoje vlasy starat a uvidíte, jak se vám hned odvděčí, budete nadšení a bude se vám to líbit, uvidíte.

O tom, že volby jsou jedním ze základních pilířů demokracie nejspíš nikdo nepochybuje. Aby tomu však tak bylo, je potřeba, aby byly skutečně regulérní, a to je celkem těžké zařídit. Proto není divu, že i v naší zemi máme vypracovaný systém, který nám s tím pomůže. I zákonem jsou dána různá opatření, která musí být přijata u jakýchkoliv voleb. Jaká to jsou?

V první řadě je to samozřejmě zajištění anonymity hlasování. Nikdo se nesmí bát hlasovat tak, jak skutečně chce, a nesmí být nijak zjistitelné, jak který konkrétní člověk volil, pokud se sám nerozhodne to zveřejnit. Kdyby toto nebylo zajištěno, bylo by velmi snadné pro stranu, která zvítězí, perzekuovat ty, kteří pro ni nehlasovali, a tím si zajistit v dalších volbách vítězství.

Proto je tato anonymita zajištěna plentou, za kterou lidé chodí vkládat svůj hlas do obálky. Zákonem je jasně dáno, že za ní musí každý chodit sám, bez kohokoliv jiného, včetně rodinných příslušníků. Bohužel, zvláště v malých vesnicích toto není až tak přísně dodržováno, neboť se zde každý zná s každým, včetně členů volební komise, a tak je celý proces volnější.

Dalším nebezpečím, kterému se při volbách čelí, je výměna hlasovacích lístků před jejich oficiálním spočítáním. Ta by samozřejmě učinila celé volby zbytečné, neboť by si tam daná strana mohla dát v podstatě jakékoliv množství hlasů, které by chtěly. V tomto případě tomu brání zapečetěné urny, u kterých se nesmí pečeť porušit až do oficiálního sčítání.

Aby však bylo zajištěno, že všechna tato opatření budou dodržena, je u každých voleb přítomen nezávislý mezinárodní pozorovatel bez jakékoliv vazby na kteréhokoliv z kandidátů. Ten dohlíží na jejich regulérnost a následně vypracovává pro příslušné orgány zprávu, ve které uvádí, zda byly dodrženy všechny náležitosti požadované zákony dané země. Tak je zajištěna skutečně velká jistota, že vše bude tak, jak má být.

Bez techniky by se svět už vůbec neobešel. Tady alespoň tohle si myslím. Já znám opravdu hodně lidí, kteří si myslí, že kdyby nebyla technika, že by byl ihned veselejší, že svět by byl lepší. Jenomže já si tohle opravdu nemyslím. Já mám za to, že když je technika, tak lidé vlastně také mohou dělat více věcí. Můžou se třeba dívat na televizi nebo hrát nějaké hry anebo třeba chodit také dokonce na výstavy. Protože už i lidé díky nějaké technice a vyspělé technice dělají různé věci, díky nimž mohou natáčet filmy. Potom mohou být v kině anebo v divadle. Anebo také v muzeu.

Díky technice máme i skvělé napodobeniny. Třeba když někdo natáčí film, jako je horor nebo komedie a tak podobně, každý člověk si vlastně může udělat téměř cokoliv, co bude chtít, je toho opravdu hodně. A ve většině případů toto také může kvalitní technika a taková technika, kterou využívá opravdu hodně lidí. Jsou ale samozřejmě lidé, kteří vůbec nevyužívají techniku, protože si říkají, že tohle jim vůbec důležité nepřijde a myslí si, že bez techniky se opravdu každý člověk obejde. Jenomže si vezměte, co třeba zdravotnictví nebo věda, ekonomika nebo i nějaké školství a podobně. Tohle všechno také využívá techniku. Jak techniku, tak také elektro a také elektromechaniku.

Je toho opravdu hodně. Ale jenom lidé si musí uvědomit, že technika není jenom to špatné, že technika také vlastně dělá něco dobrého, co my vždycky budeme chtít a co si přejeme. Vezměte si třeba hlavně malé děti. Malé děti také využívají například chůvičku anebo monitor. Myslím si, že tohle je hodně rodičů ocení, protože rodiče chtějí, aby jejich děti byly v pořádku, ale také chtějí, aby jejich děti byly nonstop pod dohledem. Protože si myslím, že žádný člověk by nechtěl, a to hlavně rodič, aby jeho dítě bylo bez dohledu, a to v jakékoliv situaci. Já mám dítě, kterému je osm let a stále ho mám pod dohledem.

Chodíte často na úřady a podepisujete různé důležité papíry? Máme pro Vás super nabídku, která se Vám určitě bude líbit. Snažíme se, aby byl s námi každý spokojený a vybral si to, co potřebuje a byl maximálně spokojený. Navštivte naši webovou stránku www.vyroba-razitek-praha.eu a zde si jistě vyberte nějakého pomocníka, který Vám výrazně ulehčí Váš život. Jen si to představte. Někdo po Vás bude chtít všechny údaje a Vy jenom vytáhnete praktické razítko a vše se obtiskne za jednu vteřinu. No není to úžasné? Sami si vyzkoušejte, jak je to vše jednoduché.

Široká nabídka

Ať už hledáte kulaté nebo obdélníkové varianty, tak si u nás jistě vyberete. Dáváme Vám i možnost koupit si náhradní náplně a polštářky. Pokud byste potřebovali změnit textovou desku, tak to pro Vás uděláme. Za naše kvalitní služby nebudeme chtít hodně peněz. Vše je za velice příjemné ceny, tak nemějte obavy. S námi je každé Vaše přání splnitelné. Rozhodně neváhejte moc dlouho a objednejte si třeba hned teď. Vše zvládnete během pár minut, tak na co ještě čekáte?