Když jste byli malé děti, měly jste doma nějaké zvíře, třeba křečka nebo zakrslého králíka, nebo dokonce velikého králíka? My jsme bydleli na vesnici a měli jsme tam opravdu hodně zvířat. Měli jsme tam hlavně slepice a povím vám, že slepice nám také někdy dělaly doma opravdu velikou neplechu. A to hlavně kvůli tomu, když začaly přelétávat. Plod, kolikrát třeba vlétli do zahrady nebo do záhonku a udělali tam takovou neplechu, že babička málem vylétla z kůže. Takhle alespoň to vždycky říkala a dědeček byl potom ve stresu, protože všechno musel opravovat.

Kolikrát také dědeček slepicím vyvyšoval plot, aby to nepře létali. Jenomže se potom také dozvěděl, že slepice. Normálně dokáží lézt svými pařáty po plotě, takže to musel nakonec vyřešit tak, že tam musel dát dřevěné kůly místo drátěného plotu. Ano stálo to zase spoustu času, úsilí a také financí, ale nedalo se jednoduše nic dělat, když dědeček s babičkou potřebovali, aby slepice plot nepřehlédl, dávaly anebo nepřevzali, tak se musel udělat úplně nový plot. Potom jsme si také na zahradu pořídili psa, jenomže ten zase byl tak divoký, že začal všechno úplně hrabat.

Takže kolikrát na zahradě jsme měli takové díry, že jsme to ani nestíhali zadělávat. Nestíhali jsme ani zasypávat naše díry, které vyhrabal náš pes. Dědeček potom toho úplně litoval, že si pořídil psa. Jenomže my jako děti jsme chtěli mít psa anebo kočku. Dědeček říkal, že pes bude více praktický. Potom toho litoval, že měl raději pořídit klidně dvě nebo tři kočky, ale ne vůbec žádného psa. Samozřejmě že jsme se našeho psa vůbec nezbavili. A žil s námi dvanáct let, byl opravdu hodně chytrý a zdravý, ale bohužel už mu posloužilo jeho. si nejpozději zdraví. Pokud také máte doma nějaká zvířata, tak určitě víte, že to není jenom radost, ale také hlavně veliká starost. 

Lidé ve znamení střelce se narodili ve dnech od 23. listopadu do 22. prosince. Spolu s beranem a lvem patří mezi ohnivá znamení a jsou také 9. znamením zvěrokruhu. Střelci jsou otevření změnám a svobodě, svobodu milují. Baví je cestování a nejraději by navštívili každou zemi ve světě a obletěli celý svět. Jejich duše nestárne, a i v dospělosti se dívají na svět dětskýma očima. Střelci jsou neustále plni energie a pozitivně naladění, jsou to optimisté. Rádi komunikují a rádi se také smějí. Lidé ve znamení střelce žijí bezstarostně a nic je netrápí. Střelci jsou znamení, které prostě baví život!

Milují svět, milují svůj život. Žijí teď a tady a těší se na budoucnost. Chtějí mít všechno hned a jsou hyperaktivní a netrpěliví. Chtějí mít prostě vše a užívat si života. Rychle se seznamují, jsou plní pozitivní energie a radosti. Málokdy lidé ve znamení střelce brečí a málokdy jsou smutní. Chmury hází za hlavou a rádi pobaví společnost. Střelci patří mezi oblíbené lidi, protože umí každému dobít baterky a zvednout náladu. Navíc jsou lidé ve střelci hodně kreativní, aktivní, tvůrčí, pracovití a stíhají víc věcí najednou! Neumí moc odpočívat a lenošit. Lidé ve střelci nikdy nelžou a nepomlouvají a vždy řeknou, co si myslí. Někdy se ale mohou někoho díky své otevřenosti a přímočarosti dotknout.

• Kameny pro lidi ve střelci: tygří oko, malachit, obsidián, křišťál, opál, safír, tyrkys, magnetit, onyx, rubín a achát
• Znamení zvěrokruhu pro lidi ve střelci: kozoroh, ryby, střelec, blíženec, lev, vodnář, blíženec a rak 
• Povolání vhodná pro střelce: učitel/učitelka, psychiatr/psychiatrička, trenér/trenérka, herec/herečka, překladatel/ překladatelka, sportovec/ sportovkyně, reportér/reportérka a vědec 
• Barvy pro lidi ve znamení střelce: černá, červená, oranžová, modrá, žlutá, zelená a bílá 

Vždycky jsem chtěla mít doma psa, protože je tam opravdu hodně aktivní člověk a nechtěla jsem všechno dělat sama. Tak jsem si řekla, že když třeba budu chodit běhat tak, že bych mohla běhat se svým psem. Já si myslím, že tohle by bylo skvělé, protože můj životní styl je takový, že jím zdravě pečují o sebe a také hodně sportuji. Myslím si, že takovýto životní styl by měl mít opravdu každý člověk, a ne že by třeba o sobě nepečoval nebo aby hodně pil alkohol a kouřil cigarety. To je podle mého názoru opravdu špatný životní styl. Můžete si vybrat takovou cestu, která vám bude vyhovovat a nejenom vám.

Která bude vyhovovat, ale také hlavně vašemu tělu, protože vaše tělo chce vždycky jenom to nejlepší, ale také vím, že pro mnoho lidí je nejhorší to a nejsložitější porozumět svému tělu, a to je potom veliká škoda. Nejlepší proto je, když si třeba zajdete za nějakým odborníkem nebo na za nějakým životním koučem, aby vám řekl, co bude pro vaše tělo dobré a co třeba nějaký dietolog anebo psycholog? Samozřejmě, že i tihle vám mohou poradit. Opravdu nemusíte mít obavy, že by vám třeba někdo neporadil, nebo také se můžete na internetu dát do nějaké skupinky, která se zajímá o zdravý životní styl, ale abych se vrátila ke svému psovi?

Pořídila jsem si krásného velikého německého ovčáka, kterého cvičím. Vždycky jsem chtěla nějakého psa, kterého mohou vycvičit. A právě německý ovčák je na tohle opravdu perfektní, a tak běháme už spolu. Dokonce je můj pes se naučil i běhat vedle kola a tohle je přesně to, co jsem chtěla, protože mám kamarádky a partnera, kteří vůbec neholdují sportu ani zdravému životnímu stylu, takže mám nejlepšího kamaráda psa svého oblíbeného německého ovčáka, kterého jsem chtěla vždycky. Ale moji rodiče mi ho nechtěli pořídit, že prý veliký a bude také stát opravdu spoustu peněz. Je to pravda. Prožere mi téměř tři tisíce korun měsíčně. 

V dnešní době se lidé stěhují hlavně na vesnici, a to hlavně kvůli tomu, že lidé si přejí chovat zvířata. Všichni víme, že v dnešní době lidé chtějí mít všechno opravdu kvalitní. Chtějí mít bio anebo také eko živobytí. Já se tomuhle ani nedivím, protože když v televizi kolikrát slýchám, jak třeba lidé jí maso, které je opravdu hodně chemicky ošetřené, tak se mi z toho také chce brečet. Já sice bydlím na vesnici s partnerem a se zbytkem rodiny, ale zatím žádná zvířata nechováme, zatímco moje kamarádka, která bydlí ob dva baráky dál, tak ta chová husy, králíky, slepice a podobně.

Dokonce také měla doma jednou krávu, tu ale potom prodala. Vůbec nevím, co se potom s chudákem krávou stalo, ale abych vám také ještě pověděla, tak není všechno. Zvíře, které je na užitek je jiné než domácí. Samozřejmě, že jsou roztomilá zvířátka, jsou také na mazlení. Já doma mám akorát dvě kočičky a dva pejsky a řeknu vám, že jsem s nimi opravdu maximálně spokojená. Ani nevíte, jak jsem ráda, že jsem si tehdy tato zvířata vzala z útulku.  Ano, všechna má čtyři zvířata jsou z útulku, nikdy bych si žádné zvíře nekoupila. Chci mít zvířátka z útulku, protože to znamená, že jim vlastně dám nový druhý domov.

Myslím si, že každé zvíře v útulku si zaslouží, aby dostalo druhou šanci, klidně druhou nebo i třetí šanci. Proto jsem také dávala vždycky na sociální sítě různé výzvy, aby si někdo žádné zvířátko nekupoval, aby si raději někdo osvojil zvířátko z útulku. Kdo ví, co ta zvířátka všechno musela prožít, než se dostala do útulku. Některá zvířata bohužel byla i týraná, některá se dokonce musela nechat utratit. Protože byla opravdu tak v hrozném stavu, že už ani nešla vyléčit anebo léčba byla opravdu hodně náročná. Nevím, jak lidé někdy mohou tahle zvířátka týrat. Mě by to srdce ani svědomí nedovolilo. Je mi zvířat opravdu líto, já zvířata nade vše miluji a jsem ráda, že je mohu chovat doma.

Když chci pobýt mezi hodnými lidmi, mířím aspoň o dovolené do Jižní Afriky. Ne že bychom byli my Češi zase až tak hrozní lidé, ale přece jenom máme k dokonalosti dost daleko. A jakákoliv změna k lepšímu přijde vhod.

A tak jsem zamířil do oněch jižních krajů i letos. Abych pobyl v zemi, kde to funguje a kde na sebe dokážou být lidé opravdu milí. Čímž myslím nejen to, že se snášejí, ale třeba i to, že se dokážou s cizím člověkem i obejmout a pronášet vřelá slova, která jsou nebo aspoň skutečně vypadají jako upřímná.

Skončil jsem jako už vícekrát v městečku George. Což je až tam úplně dole, skoro nejdál, kam se od nás dá vzdušnou čarou dostat. A zatímco jsem do loňska pobýval v tomto městě v Azize, což je menší ubytovací zařízení patřící dříve Holanďanovi a nyní tady žijícím saúdským Arabům, tentokrát jsem to změnil a skončil o pár set metrů vedle, u Dvou tlustých sov. Přičemž zdůrazňuji to velké D – protože se to tam takhle jmenuje, a ani paní domu ani dvě černé zaměstnankyně nejsou ani tlusté, natož aby to byly nějaké sůvy. Právě naopak.

Paní domu tam na mě byla hodná přesně v duchu nejlepších jihoafrických tradic, a ať tomu chcete nebo nechcete věřit, je pravdou, že stejně příjemné a vždy usměvavé byly i obě pokojské/kuchařky/uklízečky, v čemž se tyto tak liší od podobných zaměstnanců u nás.

A tak jsem pobyl v domě kousek od všeho, co je člověku k životu potřeba, s velice milými lidmi v pokoji s východem přímo na zahradu s bazénem, kde byla radost pobýt. Se sprchou i vanou ve velké koupelně, s ledničkou a varnou konvicí, a hlavně s perfektní snídaní a každodenním úklidem, což doma tak zoufale postrádám. Inu, Afrika.

Přál bych vám, abyste se tam také někdy dostali. I když si sobecky přeji, abyste se tam nedostávali na konci tohoto nebo začátkem následujícího roku, protože to tam chci být zase já. Chci tam i za cenu toho, že budu mít zase bolavé tělo po přehnaně dlouhém letu z Evropy a cestou zpátky se kvůli tamním jídlům budu opět těžko dostávat do kalhot.

Povím vám, že jsem vždycky jsem si přála mít vysokoškolské vzdělání. Na základní škole jsem chodila na gymnázium. Už od druhého stupně základní školy jsem chodila na gymnázium. Povím vám, že mě to moc bavilo. Vždycky jsem chtěla studovat. Když jsem potom chodila na střední zdravotnickou školu ještě po gymnáziu, tak jsem si říkala, že bych mohla ještě zkusit vysokou školu, protože ke konci to osmileté gymnázium mi moc nešlo. Tak jsem si řekla, že než půjdu na vysokou školu, že si ještě všechno osvěžím střední školou. A tak jsem si udělala zdravotní školu, tam mi to šlo opravdu perfektně.

Vzdělávání mě bavilo a já také beru vzdělání opravdu hodně vážně. A když jsem si potom vybrala učitelský obor na vysoké škole, tak jsem si řekla, že tohle určitě všechno zvládnu. Bohužel opak byl pravdou. Po dvou letech na vysoké učitelské školy, kdy jsem studovala pedagogiku, tak jsem začala všechno motat a už jsem téměř ničemu nerozuměla. Přiznám se, že jsem byla v šoku, opravdu hodně jsem si věřila. Věděla jsem a věřila, že tohle všechno dokážu, ale také to bylo možná tím, že jsem se zamilovala na vysoké škole. I když jsem si to nechtěla připustit a dále se vzdělávat, tak bohužel láska mi všechno kazila.

Když jsem potom narazila na kamaráda, kterého jsem znala ze základní školy, tak on mi řekl, že takhle láska mu právě překazila vysokou školu, že prý studium a čerstvá divoká zamilovanost prý nejde dohromady. To mu ale dávám za pravdu. Protože moje sestra měla něco podobného, akorát moje sestra chodila ještě na střední školu a potom právě na jeden rok musela přerušit střední školu. Ona byla taková moc divoká a zamilovaná a potom také hloupá, i když i ona vzdělání brala a stále bere vážně, tak jednoznačně mi řekla, že zamilovanost je opravdu velice silný cit. A že srdci neporučíš. Hlavě ano, ale srdci to prý nejde. Sama říkala, že ani nelituje, že opakovala ročník střední školy. A říkala, že ta láska stála za to, i když jim to nevydrželo, tak je ráda za tuhle zkušenost, studium vždycky prý dožene. 

Já si myslím, že každý člověk má svůj vyhraněný životní styl, takový životní styl, který žije opravdu každý den. Protože jsou lidé, kteří by se bez svého životního stylu vůbec neobešli. A to znamená, že když lidé chtějí žít zdravě, tak také budou se tak budou snažit žít. Samozřejmě, že jsou ale lidé, kteří nemají finance na to, aby žili zdravě, protože někdy je zdravá strava opravdu hodně drahá. Proto je nejlepší, když lidé si třeba taky najdou zlatou střední cestu. A zlatá střední cesta je taková, že když si budete vážit svého zdraví a svého životního stylu, tak také pro své tělo udělat jenom to nejlepší.

A podle mého názoru nic nezkazíte tím, když si třeba také seženete nějakého potravinového poradce. Výživový poradce vám také může udělat opravdu jídelníček na míru. To znamená, že vám vlastně udělá takový jídelníček, který byste měli dodržovat. Přesně tak, když se chcete cítit zdravě. Samozřejmě, že také můžete na internetu sehnat různé tipy a rady, jak na lepší a zdravý životní styl, protože je mnoho lidí, kteří chtějí žít zdravě, ale třeba vůbec neví, jak na to.

Jenomže si také představte, že není všechno zlato, co se třpytí, i když budete jíst zdravě, ale do toho ještě kouřit a pít opravdu hodně alkoholu, nebo jíst tučná mastná jídla a pak to zajíte zeleninou, tak to neznamená, že je to zdravý životní styl. Podle mého názoru byste tohle všechno měli vyvážit. A proto jsem si řekla, že i když já chci žít lepší zdraví životní styl, že by bylo nejlepší, kdybych i já si našla výživového poradce. A když jsem si potom našla výživového poradce, tak mi řekl, že mám pokračovat v tom, co dělám, mám prý docela zdravý životní styl. Že by to akorát chtělo přidat více ovoce a více zeleniny. S tímhle souhlasím, protože zelenina mi moc nechutná, ale stále se snažím jíst alespoň okurky a papriky, prý to bude stačit. 

Jelikož naše země nemá moře, je celkem přirozené, že po něm toužíme. Koneckonců nic neláká tolik jako to, co je pro nás obtížně dostupné. Není tedy divu, že je velmi častým cílem našich dovolených. Problém ovšem je, že si často tyto zážitky sami znepříjemňujeme tím, že k němu jedeme v nevhodnou dobu. Není proto vůbec na škodu se podívat, kdy je vlastně nejlepší čas k němu vyrazit.

Jelikož se v něm samozřejmě chceme i vykoupat, je pochopitelné, že vybíráme termín v létě a jedeme spíše na jih. Z našeho pohledu to dává smysl – pojedeme ve chvíli, kdy je největší teplo, a tak si to tam nejlépe užijeme. Navíc i děti mají prázdniny, takže nemusíme řešit školu. Prostě výhra pro všechny. Nebo ne?

Ukazuje se, že právě vrchol léta rozhodně není tou dobou, kdy bychom měli k moři jezdit, a to z několika různých důvodů. Tím hlavním a nejdůležitějším, který si však mnoho lidí neuvědomuje, je právě teplota. Jistě, myslíme si, že čím vyšší, tím lepší, a navíc se případně ochladíme v moři. Bohužel, globální změny klimatu fungují a nevyhýbají se ani přímořským státům. Proto se zde v této době setkáváme i s teplotami okolo 50 stupňů Celsia, které středoevropan nemá vůbec šanci vystát. Mnohdy jsou tak právě kvůli vedru lidé zavření celé dny v hotelu.

Dále je to fakt, že to tak dělají všichni. To samozřejmě znamená také přeplněné pláže či bazény. Což rozhodně není zrovna ideální a nepřispívá to naší pohodě. Když k tomu přičteme i známé „zabírání lehátek pomocí ručníků v pět ráno“, která mnozí Češi (a nejen oni, abychom byli fér), provozují, je jasné, že zde máme zaděláno na problém, pokud chceme vstávat později.

Zdá se tedy, že nejlepší doba, kdy vyrazit za mořem, se poněkud posunula. V současné době se zdá, že nejvýhodnější je to v září – teploty jsou vysoké tak akorát a nikde žádné davy. Zkrátka ideál.

Pijte hodně vody. Nejlépe vody z kohoutku a neoslazenou. Když vypijete denně dva litry vody, brzy to na sobě pocítíte. Budete plní energie a méně unaveni, metabolismus se tím zrychlí. Navíc se vám zlepší pleť. Uvařte si denně pár šálku čaje, zelený čaj je nejlepší. Zelený čaj vám zrychlí metabolismus stejně jako černá káva. Kávu a čaj nikterak neoslazujte. Dejte si k jídlu hodně bílkovin. Kuřecí maso, ryby, light sýr, jogurty, tvarohy. Bílkoviny zrychlují metabolismus. navíc když jíte hodně bílkovin, jste více plní energie, rychle se nasytíte a déle vydržíte bez jídla. Metabolismus spotřebuje mnohem více energie, když zpracovává bílkoviny. 

Když se uvaří vejce natvrdo, tak také zpracovat vejce zabere tělu více energie, a to samé platí u salátové okurky. Super je také chodit na procházky, cvičit, sportovat. Ráno se probuďte o dvacet minut dřív a zacvičte si, dejte si ranní rozcvičku. nebo si jděte zaběhat či si zajezděte doma na rotopedu. Po cvičení se osprchujte studenou sprchou. Posilujte! Když si zpevníte svaly, vytvoříte si nějaké svaly, budete rychleji spalovat tuky a budete rychleji hubnout. Hodně pomáhá zrychlovat metabolismus chilli, pepř, zázvor, skořice. Čím budete více používat tato koření, tím lépe. Díky tomu si zrychlíte metabolismus.

Nejezte žádné sacharidy, nebo je alespoň hodně omezte. Pijte neslazené nápoje, omezte přílohy, ovoce a také omezte veškeré pečivo. Jezte raději tmavé či celozrnné pečivo než to klasické bílé. Pokud chcete zrychlit metabolismus, hodně se hýbejte, ale zároveň dostatečně spěte. Pokud budete spát málo a pořádně se nevyspíte, budete bez energie a tím pádem budete mít pomalejší metabolismus. Lidé, kteří málo spí, mají sklony k nabírání na váze. Jezte v menších dávkách a zato jezte častěji a pravidelně. Před každým jídlem vypijte sklenici vody pokojové teploty.

Jednou z věcí, které jsou pro mnohé ženy typické, je i jejich zájem o módu. Pro mnoho z nich je to něco takřka nepostradatelného. Můžeme se pak divit, proč tomu tak je, koneckonců móda nemá na náš život žádný přímý dopad. Nebo ano? Ukazuje se totiž, že situace není ani zdaleka tak jednoduchá, a to ani u módy, a že možná ženy, které se o ni zajímají, mají ve skutečnosti v něčem i pravdu.

V první řadě je tu ono známé rčení, že na prvním dojmu záleží. A výzkumy ukazují, že je na tom rozhodně mnoho pravdy. To samozřejmě znamená, že pokud potřebujeme zapůsobit, ať už na oficiální příležitosti, jako například obchodní schůzka, nebo na prvním setkání s potenciálním partnerem, měli bychom se vhodně obléci. Ale jak? Právě zde nám poradí móda. To je ostatně také důvod, proč mnohé firmy, kde zaměstnanci jednají pravidelně se zákazníky, mají zavedený poměrně přísný dress kód.

To ovšem není ani zdaleka vše. I když bychom to nepřiznali, v mnoha případech je oblečení na určitou událost v podstatě uniformou, byť zde máme určitý prostor k seberealizaci. Například na plese se u pánů předpokládá oblek, u dam šaty. Na pohřbu bychom zase měli mít černé oblečení, neboť černá je barvou smutku, alespoň tedy v naší kultuře. A podobných příkladů najdeme mnoho.

Je však potřeba si uvědomit, že nic z toho není novinkou. Móda tu s námi byla již od doby, kdy se člověk začal poprvé oblékat. Vždy byla mimo jiné také známkou určitého společenského postavení, a to platí doteď. Obecně máme představu, že čím je člověk bohatší či čím vyšší má pozici, tím lépe je oblečený – je to ostatně jeden ze znaků, pomocí kterých si zloději vytypovávají své cíle.

Vidíme tedy, že se nejedná pouze o nějaké bláznovství, ale že skutečně existují důvody, proč módní trendy sledovat, pokud nechceme skončit na okraji společnosti – a to pro člověka coby silně sociální druh není nic příjemného. Jistě, není nutné ji sledovat až nábožně, avšak rozhodně neuškodí vědět, co se zrovna nosí.